Bratislava (německy Pressburg, maďarsky Pozsony, do roku 1919 slovensky Prešporok / česky Prešpurk) je hlavní a největší město Slovenska, centrum Bratislavského kraje a historická metropole někdejších žup Prešpurské a Bratislavské. Rozkládá se na obou březích Dunaje, v jihozápadní části země, při hranici s Rakouskem a Maďarskem. Žije zde 430 tisíc obyvatel. Symbolem Bratislavy je Bratislavský hrad se čtyřmi věžemi v rozích a nádvořím uprostřed, nebo také architektonicky zajímavý Most SNP (postavený v druhé polovině 20. století), klenoucí se nedaleko historického jádra metropole jako jeden z pěti mostů přes Dunaj, který Bratislavou protéká.

Jediná metropole na světě hraničící se dvěma státy zároveň

Celé město se rozkládá v severozápadní části Podunajské nížiny, v předhůří Malých Karpat, nedaleko od soutoku Moravy s Dunajem. Právě Malé Karpaty představují část jen málo dotčené přírody, do metropole zasahující jako klín. Dnes jsou upravené jako velký lesopark. Kolem Dunaje se nachází také velké množství slepých ramen s lužními lesy a nivami, některé z nich byly rekultivovány a přebudovány jako parky. Rovinatý charakter krajiny umožnil rozšíření Bratislavy ze středověkého města na moderní metropoli, rozkládající se na obou stranách veletoku Dunaje, se současnou rozlohou 367 km². Omezení růstu města jsou a byly státní hranice – západním směrem se rozkládá od roku 1918 Rakousko a jižním pak Maďarsko. Bratislava je tak jediné hlavní město na světě, které hraničí se dvěma státy zároveň. Poloha Bratislavy v severozápadní části Podunajské nížiny z ní činí jedno z měst s nejteplejším podnebím v celém Slovensku. Okolí města je zemědělsky intenzivně využíváno a patří k nejúrodnějším částem země.

Historie od Římanů přes Uhry až k Československu

Okolí Bratislavy bylo osídleno již v dobách neolitu, souvislé osídlení je však datováno až z období let 400 př. n. l. až 50 př. n. l., tehdy tu žili Keltové a měli zde dokonce oppidum (opevněné sídliště) s vlastní mincovnou. Ty nahradili později Germáni. Středem Dunaje poté procházela hranice Římské říše. Po zániku Říma následovalo stěhování národů a do dnešní Bratislavy přišli Slované a také Avaři. V 7. století se město stalo součástí Sámovy říše a později Nitranského knížectví. V 9. století bylo připojeno k říši Velkomoravské.

Po tomto období se město stalo na tisíc let součástí uherského státu. Za vlády prvního uherského krále Štěpána I. došlo k rozvoji, hlavně náboženskému; budovaly se nové kostely a vznikl i kamenný hrad, tehdy jeden z nejlépe opevněných v celém Uhersku. Bratislava se pod jménem Pozsony následně vyvíjela jako provinční uherské město. V letech 1241 a 1242 na Bratislavu během svých nájezdů zaútočili Mongolové, avšak město ani hrad nedobyli. Zpustošení okolí města však vedlo k přísunu německých kolonistů a tím pádem i k rozšiřování němčiny. V roce 1465 založil Matyáš Korvín Academii Istropolitanu, první univerzitu na území Uherska. Velký nárůst významu města pro celé Uherské království přišel spolu s vpádem Osmanů do Uherska. Budín totiž padl a Osmanská říše jej zabrala na více než sto let. Důležité instituce tak musely být přesunuty právě do Bratislavy a ta se mezi lety 1536–1784 stala hlavním městem. Korunováno zde bylo několik králů a sídlil tu také ostřihomský arcibiskup. Během osvícenské vlády Marie Terezie došlo roku 1775 ke zbourání městských hradeb, vznikly první parky. O osm let později Josef II. přikázal přestěhovat hlavní město Uherska zpátky do Budína a korunovační klenoty z hradu do Vídně. Význam celé Bratislavy tak velmi poklesl.

I napoleonské války zanechaly ve městě svoji stopu. Nejprve přes Bratislavu táhla vojska ruská (1800), o pět let později pak i síly francouzského císařství, a to až do podepsání Prešpurského míru 26. prosince 1805. Roku 1809 však město Napoleonova vojska opět obléhala i bombardovala; následně však bylo podepsáno příměří. O tři roky později pak vyhořel i hrad nad městem; tehdy se zde nacházela vojenská kasárna a kvůli neopatrnosti vojáků při zacházení s ohněm vypukl rozsáhlý požár. Hrad byl nakonec rekonstruován až v 50. letech 20. století.

V letech 1848–1850 vznikla železnice do Vídně a Budapešti. V roce 1891 byl postaven první most přes Dunaj (Starý most, tehdy most Františka Josefa). V roce 1895 se zrodila elektrifikovaná tramvajová síť. Jedná se o jeden z prvních takových provozů na území bývalého Československa. O čtrnáct let později pak následoval trolejbusový provoz; opět se jednalo o jedno z prvních měst v Rakousko-Uhersku, kde byl zaveden tento druh dopravy.

Dne 12. září 1918 vzniká Slovenská národní rada s centrem v Bratislavě. 30. října se Martinskou deklarací připojily Horní Uhry k Čechám, Moravě a Slezsku a zrodilo se Československo. Kvůli většinově německému a maďarskému obyvatelstvu (Slováci tvořili jen 20 % populace) zde bylo silné volání po svobodném městu pod záštitou Společnosti národů. Ta ale podpořila územní nároky československé vlády. 1. ledna 1919 bylo město bez většího odporu obyvatelstva vojensky obsazeno a začleněno do Československa pod názvem Bratislava (silně zvažována však byla i varianta „Wilsonov“ na počest prezidenta USA Woodrowa Wilsona). Za první republiky vznikalo mnoho nových budov, přestěhovaly se sem některé úřady. Bratislava se stala druhým největším městem Československa a od roku 1993 hlavním a největším městem nezávislého Slovenska.

Památky v centru města

Většina památek Bratislavy se nachází v historickém jádru města. Stará radnice je komplex budov vybudovaných ve 14. a 15. století a dnes je sídlem městského muzea. Michalská brána je jediná brána z původních středověkých městských opevnění a je jednou z nejstarších budov ve městě. Univerzitní knihovna, vybudovaná v roce 1756, byla používaná uherským sněmem (parlamentem) v letech 1802–1848. Městské centrum je charakterizováno mnohými paláci v barokním stylu. Grasalkovičův palác, vybudovaný okolo roku 1760, je dnes sídlem slovenského prezidenta a slovenská vláda má své sídlo v bývalém arcibiskupském paláci. V Primaciálném paláci, dnešním sídlem primátora, byl v roce 1805 podepsán prešpurský mír. K známým sakrálním stavbám patří Katedrála svatého Martina, vybudovaná v 13.–16. století, která byla v letech 1563–1830 korunovačním kostelem uherských králů. Františkánský kostel z 13. století je nejstarší zachovalý kostel v Bratislavě a byl místem rytířských ceremonií. Kostel svaté Alžběty Uherské, taktéž známý jako Modrý kostelík, je vybudován v secesním stylu. Kuriozitou je podzemní (předtím nadzemní) židovský hřbitov při vjezdu do tramvajového tunelu na nábřeží.

Bratislavský hrad – symbol města

Symbolem města je Bratislavský hrad, tyčící se na plošině 85 metrů nad Dunajem. Hradní vrch byl obýván od eneolitu. Nacházelo se tam keltské oppidum, pak část starověké římské hranice, následně zpevněné sídlo Slovanů a hospodářské, politické a vojenské středisko Velké Moravy. Kamenný hrad byl vybudován v 10. století, když oblast byla součástí Uher. Přestavěn byl v 15. století goticky, v 16. století renesančně a v 17. století barokně. Za vlády Marie Terezie byl hrad sídlem uherské části Habsburské monarchie. V roce 1811 hrad vyhořel do základů a zůstal v ruinách až do 50. let 20. století, kdy byl rekonstruován.

Devínský hrad nad soutokem Moravy a Dunaje

Ruiny hradu Devín se nacházejí ve stejnojmenné městské části Devín, na skále nad soutokem řeky Moravy s Dunajem, při hranicích Slovenska a Rakouska. První písemná zmínka o Devínu je z roku 864. Kníže Rastislav tu dal vybudovat mohutnou pevnost, ale na historii Devína se podepsali též knížata Mojmír a Svatopluk. Díky strategické poloze byl klíčovým hradem na hranicích Velké Moravy a později raného uherského státu. V roce 1809 byl hrad zničen Napoleonovou armádou a od té doby je symbolem slovenské a slovanské historie.