Tábor – husitská perla nad řekou Lužnicí
Tábor leží v Jihočeském kraji 50 kilometrů severně od Českých Budějovic na řece Lužnici. Žije zde přibližně 34 tisíc obyvatel, a jde tak po Č. Budějovicích o druhé největší město v kraji. Spolu se Sezimovým Ústím a Planou nad Lužnicí tvoří městskou aglomeraci s více než 45 tisíci obyvateli. Historické jádro města, s dokonale zachovalou sítí křivolakých uliček v gotickém duchu, je památkovou rezervací. Jeho uspořádání s labyrintem úzkých ulic a podzemními chodbami je výjimečné. Architektonicky pozoruhodné je ústřední Žižkovo náměstí s radnicí, kostelem a pomníkem Jana Žižky z roku 1884. Stará táborská radnice na západní straně Žižkova náměstí patří k nejvýznamnějším památkám pozdní gotiky v českých městech. Pozdně gotický děkanský kostel Proměnění Páně byl vystavěn na přelomu 15. a 16. století, gotická věž je vysoká 77,8 metru a je nejvyšší v jižních Čechách. Hrad Kotnov založený Přemyslem Otakarem II. a oddělený od města mohutnou hradbou a příkopem má zachovánu pouze kruhovou věž s připojenou Bechyňskou branou.
Tábor je významnou silniční a železniční křižovatkou, vynikající základnou pro poznávání jižních Čech. Dne 21. června 1903 byla zprovozněna první elektrická železnice v celém Rakousku-Uhersku, železniční trať Tábor–Bechyně, kterou projektoval František Křižík. Její součástí jsou dva mosty, z nichž kovový železniční most přes Lužnici pochází z roku 1902.
Lákadlem pro návštěvníky je zejména historie husitského hnutí, neboť to byli právě husité, kteří město roku 1420 založili. Je zde také největší zoologická zahrada v Jihočeském kraji (Zoo Tábor) a unikátní Divadlo Oskara Nedbala se dvěma hledišti obrácenými z různých stran k jednomu jevišti.
Unikátní husitská historie
Husitské označení města Tábor vzniklo podle biblické hory Thabor u Nazaretu v dnešním Izraeli.
Založením města se navázalo na tradici husitských náboženských poutí na hory. Zakladatelé města pocházející z celých Čech byli odhodláni vytvořit nové společenství, „obec spravedlivých“ odmítající lidské zákony a řídící se pouze zákonem Božím. Zpočátku zde byly realizovány ideály křesťanského komunismu, tedy dobrovolného sdílení majetku bez soukromého vlastnictví. Nově příchozí odevzdávali všechen svůj majetek do kádí na náměstí. Takto sebraný majetek byl rozdělován mezi členy obce podle jejich potřeb. Teoreticky si byli všichni rovni, žili prostým životem bez přepychu, na pořádek dohlíželi čtyři zvolení hejtmani. Občané se nazývali táborité.
Táborská obec měla od počátku vlastní vojsko. Zkušení velitelé, hejtmani, mezi nimiž byl i slavný Jan Žižka, cvičili tábority v boji a zacházení se zbraněmi. Brzy poté táborské vojsko provádělo úspěšné výpady do okolí, dobylo a vyplenilo kláštery v Milevsku, Louňovicích a Zlaté Koruně. Uloupený majetek byl jedním z hlavních zdrojů příjmů táborského společenství. Dobyté kláštery a kostely táborité vypalovali. Jejich vnitřní zařízení, vzácné knihy, sochy i obrazy ničili a pálili vedeni ideou obrazoborectví. S nepřáteli zacházeli husité stejně nelítostně jako katolická vojska s nimi.
Město se poměrně rychle rozrůstalo a dosáhlo až 3 000 obyvatel, ale táborský komunismus vydržel jen asi půl roku, do podzimu 1420. Pak táborité začali vybírat dávky od vesnických poddaných, a stali se tak feudální vrchností, která přijala zvyky jiných držitelů půdy. Po bitvě u Lipan se představitelé města dokázali smířit se Zikmundem Lucemburským, který na oplátku udělil husitské obci listinou z 25. ledna 1437 městská práva, po vzoru Starého Města Pražského. Tábor se tak stal plnoprávným královským městem, se znakem, v němž se nad hradbami se dvěma věžemi vznáší říšský orel s lucemburským orlem na prsou. Lucemburský orel byl později nahrazen českým lvem.
O rok později město obklíčila vojska Albrechta II. Habsburského, jehož táborští jako Zikmundova nástupce odmítli. K dobytí Tábora ale nedošlo. Až v roce 1452 se hejtmani vzdali sedmnáctitisícovému vojsku Jiřího z Poděbrad, uznali jej zemským správcem a zavázali se mu věrností. Táborská církev se podřídila arcibiskupovi Janu Rokycanovi, a naopak táborský duchovní vůdce Mikuláš Biskupec z Pelhřimova byl uvržen do vězení. Město tak nebylo vydrancováno, přesto se tento rok považuje za konec husitského Tábora.
V táborském Husitském muzeu se můžete dozvědět o husitských válkách a prohlédnout si podzemní chodby pod městem.
Malebné přírodní okolí
Město leží v malebné krajině s rybníky. Známý je zejména Jordán vybudovaný v roce 1492 (nejstarší vodní nádrž ve Střední Evropě) pro vyřešení problémů se zásobováním vodou na východním okraji města přehrazením Tismenického potoka. Je nazván podle řeky Jordán ve Svaté zemi. Voda z něj byla vytlačována do vodárenské věže, odkud přitékala do sedmi městských kašen.
Historické jádro Tábora bylo založeno na vysokém ostrohu nad soutokem Lužnice a Tismenického potoka. Dnešní město se rozkládá zejména na okolní zvlněné plošině ve střední výšce 437 m nad mořem. Z geologického hlediska leží v Táborské pahorkatině, což je součást Středočeské pahorkatiny v České vysočině. Na území města se nachází přírodní památka Granátová skála. Lesy a kopcovitý terén jsou ideálním prostředím pro pěší turistiku a cykloturistiku.
Autentická atmosféra
Na rozdíl od přeplněného Českého Krumlova si Tábor zachovává autentičtější atmosféru s méně turistů, přičemž nabízí srovnatelnou historickou hodnotu. Řeka Lužnice protékající městem pro Tábor znamená zejména v létě rovněž přítomnost vodácké turistiky.
Pro milovníky české historie je Tábor klíčovým místem – šlo o centrum husitského hnutí. Poloha 75 kilometrů jižně od Prahy, malebné přírodní okolí a dobrá dopravní dostupnost jej předurčuje jako velice populární turistický cíl.
