Belgie

Belgie – země pralinek, vaflí, hranolek a piva

Belgické království je stát v severozápadní Evropě. Na severu sousedí s Nizozemskem, na východě s Německem, na jihovýchodě s Lucemburskem, na jihozápadě s Francií a na severozápadě se Severním mořem. Sever země je nížinatý a rovinatý, na jihu se nacházejí hornaté Ardeny, klima je mírné oceánské. Belgie se dělí na tři regiony se značnou autonomií: Vlámsko, Valonsko a Bruselský region; na ploše 31 000 km² žije 11,8 milionu obyvatel, což z ní činí 6. nejhustěji osídlenou zemi Evropy. Hlavním městem a největší metropolitní oblastí je Brusel, dalšími velkými městy jsou Antverpy, Gent, Charleroi a Lutych. Belgie je domovem dvou hlavních jazykových společenství: Vlámského společenství, které tvoří asi 60 % obyvatelstva, a Francouzského společenství, které tvoří asi 40 % obyvatelstva. Na východě existuje malé německy mluvící společenství. Region hlavního města Bruselu je oficiálně dvojjazyčný ve francouzštině a vlámštině (tedy nizozemštině).

Centrální poloha Belgie od středověku znamenala, že tato oblast byla relativně prosperující a obchodně i politicky propojená se svými většími sousedy. Belgie je země bohatá na historické, kulturní i přírodní zajímavosti.

Pestrá historie včetně koloniálního období

Na území Belgie, nedaleko městečka Engis, byly v letech 1829–30 objeveny vůbec první pozůstatky lidského druhu, který pak získal jméno podle pozdějších objevů v údolí Neandertal v Německu – člověk neandrtálský. Neandrtálci žili na území Belgie již 100 000 let př. n. l.

Na konci doby bronzové, okolo roku 1750 př. n. l., území začaly osidlovat keltské kmeny. V dobách římské říše byly tyto kmeny, nacházející se v oblasti mezi Severním mořem, Rýnem, Seinou a Marnou (tj. na jihu dnešního Nizozemska, v Belgii, severní Francii a na západě Německa), označovány latinským slovem Belgae, tedy Belgové. Odtud pochází název státu Belgie. V letech 59–52 př. n. l. si Belgy podrobil římský vůdce Julius Caesar a připojil jejich území k Římské říši. V roce 27 př. n. l. byla z území Belgů vytvořena provincie Gallia Belgica s hlavním městem v Remeši. Část dnešního belgického území spadala i do římské provincie Germania Inferior.

V letech 406–407 pak území dnešní Belgie osídlil germánský kmen Franků. Severní část dnešního území se velmi germanizovala, zatímco na jihu zůstali latinsky hovořící Galořímané, což byl prapočátek současného jazykového rozštěpení země. V roce 450 Frankové expandovali do Galie, kde založili Franskou říši, jejíž součástí byla i Belgie. Během 7. století byla Belgie christianizována. Po rozpadu Franské říše Karla Velikého došlo k rozdělení belgického území mezi západofranskou říši Karla Holého a říši Lothara I. Hranici mezi oběma říšemi tvořil tok řeky Šeldy. Později se většina Belgie, včetně východních Flander, stala součástí Svaté říše římské, zatímco většina Flander byla lénem francouzského krále.

V průběhu středověku se oblast postupně rozdrobila na množství drobných feudálních států (Brabantské vévodství, Flanderské hrabství, Dolní Lotrinsko ad.). Ve 14. a 15. století řadu z nich sjednotili burgundští vévodové. V roce 1477 Karel Smělý zahynul v bitvě u Nancy, čímž burgundští vévodové vymřeli. Belgii a vůbec celé Nizozemí zdědili Habsburkové. Vzniklo Habsburské Nizozemí.

Ke klíčovému zlomu došlo za Osmdesátileté války (1568–1648), která se v posledních třiceti letech kryla i s třicetiletou válkou (1618–1648). Zatímco severní Nizozemí si dokázalo uchovat nezávislost, jeho jižní část, dnešní Belgie, byla dobyta Španěly a připadla španělské, později rakouské větvi Habsburků. Na konci 18. století se během napoleonských válek Belgie nakrátko zmocnili Francouzi. Roku 1815, po Napoleonově porážce u Waterloo na současném belgickém území, se Belgie stala součástí Spojeného království nizozemského. Po 15 letech, v roce 1830, však vypukla revoluce, která vedla ke vzniku samostatného Belgického království, které se stalo nezávislou a neutrální konstituční monarchií. Jako první belgický král usedl na trůn o rok později Leopold I. Nizozemci a velmoci uznali Belgii londýnskou smlouvou z roku 1839.

Berlínská konference z roku 1885 darovala africké území Kongo belgickému králi Leopoldovi II. jakožto jeho osobní državu. V Kongu byla zavedena nucená práce domorodců a odhaduje se, že během Leopoldovy tyranie zemřelo téměř 10 milionů Afričanů, mnozí z nich podlehli nemocem, které se začaly šířit v důsledku kolonizace. Mezinárodní kritika přiměla krále Leopolda II. roku 1908 svou osobní državu předat belgickému státu se statusem „klasické“ kolonie. Od té doby byla nazývána Belgické Kongo. Během první světové války Belgičané z území Konga obsadili také území dnešní Rwandy a Burundi, které tehdy bylo kolonií Německého císařství. V roce 1924 jim Společnost národů toto území svěřila do koloniální správy.

Během první světové války byla Belgie přes svoji deklarovanou neutralitu napadena Německem, v rámci Schlieffenova plánu útoku na Francii obchvatem. Velká část bojů na západní frontě se odehrála v západních částech Belgie. Počáteční měsíce války jsou někdy nazývány „znásilnění Belgie“ kvůli řadě německých excesů. Belgie během okupace též čelila potravinové krizi. Mezinárodní pomoc zorganizoval budoucí americký prezident Herbert Hoover. Často je to označováno za jeden z nejpozoruhodnějších humanitárních výkonů v dějinách. V závěru války se na území Belgie odehrála i neblaze proslulá bitva u Yper, kde byl prvně užit bojový plyn yperit.

Po válce, v níž Němci nakonec prohráli, získala Belgie krom některých německých kolonií v Africe i dva pruské okresy Eupen a Malmédy, a tedy i německy mluvící menšinu, kterou má na svém území dosud. V roce 1921 byla založena Belgicko-lucemburská ekonomická unie (v účinnost vešla v roce 1922). Spolupráce mezi těmito státy se projevovala např. vytvořením měnové unie, kdy bylo možno používat až do zavedení eura belgický frank na lucemburském území a naopak.

Německé síly vtrhly do země znovu v květnu 1940. Přes 40 000 Belgičanů (více než polovina byli Židé) bylo během následné okupace zabito. Neblaze proslula bývalá pevnost v Breendonku, nedaleko Mechelenu, kterou nacisté použili k věznění Židů, politických vězňů a odbojářů.

Již roku 1944 byla vytvořena Beneluxská celní unie, v roce 1960 byla nahrazena Beneluxskou ekonomickou unií. V roce 1949 byla Belgie zakládajícím členem NATO. Stala se rovněž zakládajícím členem Evropského společenství uhlí a oceli (ESUO) v roce 1951, Evropského společenství pro atomovou energii (Euratomu) a Evropského hospodářského společenství (EHS) v roce 1957, které daly základ budoucí Evropské unii. Belgičtí politici se posléze díky belgické angažovanosti v evropském integračním procesu, a ovšem také díky vytrénovanosti v umění komplikovaného kompromisu (vzhledem k rozštěpení belgické politické scény od 60. let) stali velmi úspěšní v získávání vysokých postů v evropských institucích.

Od konce druhé světové války postupoval rychle proces dekolonizace. Belgické Kongo získalo nezávislost v roce 1960 a Rwanda s Burundi o dva roky později. Kongo v roce 1960 opustilo téměř 100 000 Evropanů včetně většiny státních úředníků. Belgičtí důstojníci podporovali separatisty z Katangy a podíleli se na zavraždění prvního konžského premiéra Patrice Lumumby.

Poválečné belgické ekonomice silně pomohl americký Marshallův plán. Třicet poválečných let pak bylo ve znamení mimořádného ekonomického růstu, jednoho z nejvyšších v západní Evropě. Začalo se hovořit o belgickém hospodářském zázraku. Růst však nebyl rovnoměrný, týkal se zejména Flander, které rychle předčily kdysi blahobytnější Valonsko. To zesílilo národnostní spor mezi Vlámy a Valony, který se od 60. let stal klíčovým tématem belgické politiky. Řešením měla být důsledná federalizace. Ta proběhla v pěti etapách v období od roku 1970 do roku 2001. Roku 1970 byl do ústavy zanesen princip tří „kulturních společenství“ (vlámské, frankofonní a germanofonní) a tři územní „regiony“. V roce 1980 všechna tři společenství a rovněž vlámský i valonský region zřídila své „rady“ (parlamenty) a „exekutivu“ (vlády). Rada i vláda vlámského společenství se však sloučila s radou a vládou vlámského regionu. V letech 1988–1989 zřídil vlastní parlament a vládu i Region Brusel – hlavní město, současně byla regionům předána pravomoc nad veřejnými pracemi a dopravou a společenstvím působnost v oblasti vzdělávání. V roce 1993 se do ústavy dostala formulace, že „Belgie je federální stát, který se skládá ze společenství a regionů“, čímž se stala Belgie federací de iure, a společenství a regiony získaly další kompetence.

Hlavní památky a kulturní zajímavosti

Brusel (hlavní město)

• Grand Place / Grote Markt – jedno z nejkrásnějších historických náměstí v Evropě, UNESCO památka
• Atomium – ikona města postavená pro Světovou výstavu 1958
• Manneken Pis – slavná soška čůrajícího chlapečka
• Královský palác – oficiální sídlo belgické královské rodiny
• Evropská čtvrť – sídla institucí EU včetně Evropského parlamentu
• Muzeum Magritte – věnované slavnému belgickému surrealistovi René Magrittovi
• Mini-Europe – park s miniaturami evropských památek

Vlámský region (sever)

Bruggy

• Historické centrum města (UNESCO) s kanály a středověkou architekturou
• Belfort (zvonice) s výhledem na město
• Bazilika Svaté krve

Antverpy

• Historické centrum s katedrálou Panny Marie
• Rubensův dům – bývalé sídlo slavného malíře
• Námořní muzeum MAS
• Diamantová čtvrť

Gent

• Středověké historické centrum
• Hrad Gravensteen
• Katedrála sv. Bavona s oltářním obrazem "Klanění mystickému beránkovi" (Jan van Eyck, kolem roku 1432)

Leuven (Lovaň)

• Starobylá univerzita a knihovna
• Radnice v pozdně gotickém stylu

Valonský region (jih)

Liège (Lutych)

• Moderní nádraží Guillemins od architekta Santiaga Calatravy
• Historické centrum s knížecím palácem

Namur

• Citadela nad soutokem řek Mázy a Sambry

Dinant

• Malebné město na řece Máze s citadelou

Bastogne

• Válečný památník bitvy v Ardenách

Bouillon

• Středověký hrad na útesu nad řekou Semois

Přírodní zajímavosti

• Ardenské lesy – hornatá zalesněná oblast na jihu země
• Pobřeží Severního moře – plážová letoviska jako Ostende či Knokke-Heist
• Hautes Fagnes – přírodní rezervace s vřesovišti a rašeliništi

Kulinářské speciality

• Belgické pivo (přes 1000 druhů)
• Belgické pralinky a čokoláda
• Belgické hranolky s majonézou
• Vafle (bruselské nebo lutyšské)

Festivaly a události

• Karneval v Binche (zapsán na seznam nehmotného kulturního dědictví UNESCO)
• Květinový koberec na náměstí Grand Place v Bruselu (každé dva roky)
• Festival Tomorrowland (elektronická hudba)
• Gentské slavnosti

Belgie je relativně malá země, takže většina těchto míst je snadno dostupná díky husté síti veřejné dopravy.

ZÁKLADNÍ ÚDAJE

rozloha: 30 689 km²

obyvatelstvo: 11 812 354

národnostní složení: 67,3 % belgické populace tvoří Vlámové a Valoni; zbývajících 32,7 % je cizího původu – přistěhovalci ze severní Afriky (zejména z Maroka a Alžírska), ze subsaharské Afriky (zejména z Konga) a z Turecka, ale také příslušníci dalších evropských národů (zvláště Italové, Francouzi a Portugalci); největší skupinu přistěhovalců v Belgii tvoří Maročané se 400 000 lidmi, druzí jsou Italové a třetí Turci; 74,5 % obyvatel regionu Brusel je nebelgického původu

náboženství: nejrozšířenější je katolicismus, ve Vlámsku se k němu hlásí 76 % obyvatel, ve Valonsku 66 %; role katolické víry je historicky významná: vznik Belgie lze chápat jako oddělení katolické části původního Nizozemska od jeho části protestantské; protestantů je dodnes v Belgii minimum, asi 1 procento, roste však počet muslimů (v hlavním městě Bruselu oficiálně 23,6 %, celkově má Belgie největší poměr muslimů v populaci v Evropě); židovská komunita čítá okolo 40 000 osob a její největší část tradičně sídlí v Antverpách (asi 18 000 osob, je to poslední evropská židovská komunita, kde se ještě udržel jazyk jidiš)

úřední jazyk: vlámsky (tedy nizozemsky) mluví přibližně 60 % obyvatel, francouzsky 40 % a německy necelé 1 %; francouzsky se hovoří převážně na jihu země, vlámsky na severu, němčina se užívá na malé části území na východě Belgie

Brusel, ve kterém žije 8 % obyvatel, je oficiálně bilingvní (francouzsko-nizozemský); původně se v Bruselu mluvilo převážně nizozemsky, avšak poté, co Belgie získala roku 1830 nezávislost, převládla v hlavním městě francouzština.

Jak vlámština (belgická varianta nizozemštiny), tak belgická francouzština vykazují drobné rozdíly ve slovní zásobě a sémantice oproti variantám užívaným v Nizozemsku a ve Francii.

hlavní město: Brusel (195 546 obyvatel, s aglomerací 1 175 173 obyvatel)

další velká města: Antverpy (448 709 obyvatel), Gent (226 220), Charleroi (200 578), Lutych (195 576), Bruggy (117 351); Belgie má vysokou hustotu zalidnění (365 obyv. na km²), v Evropě má vyšší pouze Nizozemsko a několik malých států. Nejvyšší hustotu zalidnění má oblast známá jako „vlámský diamant“, kterou vymezují aglomerace Bruselu, Antverp, Gentu a Lovaně. Nejnižší hustotu zalidnění mají Ardény. Belgie má velmi vysokou míru urbanizace – ve městech žije 98,2 % obyvatel.

státní zřízení: federativní konstituční monarchie

král: od 21. července 2013 Filip Belgický z původně německé panovnické dynastie Sachsen-Coburg und Gotha (anglicky Saxe-Coburg-Gotha)

vláda: premiérem od 3. 2. 2025 Bart De Wever, předtím předseda Nové vlámské aliance (N-VA), politické strany usilující o přeměnu Belgie v konfederaci; mezi roky 2013 a 2015 působil jako starosta Antverp

administrativně-správní členění: Belgie je federálním státem a skládá se ze tří regionů, ve kterých žijí nizozemsky mluvící Vlámové, frankofonní Valoni a německá komunita; podle tohoto jazykového principu je Belgie rozdělena do tří společenství. Vlámský region (6 444 127 obyvatel, tj. 57,5 % populace země) má provincie Antverpy, Limburk, Vlámský Brabant, Východní Flandry a Západní Flandry. Bruselský region (1 175 173 obyvatel, tj. 10,5 % populace země) žádné provincie nemá. Valonský region (3 589 744 obyvatel, tj. 32 % populace země) má provincie Henegavsko, Lucemburk, Lutych, Namur a Valonský Brabant.

měna: Euro

HDP za rok 2023: 44 300 € / os.

další: zakládající člen EU, NATO, OSN  

Velvyslanectví ČR: Velvyslanectví České republiky, Avenue Adolphe Buyl 154, 1050 Bruxelles - Ixelles; telefon: +32 2 641 89 41, +32 2 641 89 42