Španělsko: dovolená u moře

Země na houpačce dějin

Španělské království, rozkládající se na větší části Pyrenejského (též Iberského) poloostrova, patří mezi největší evropské země, avšak kvůli nehostinným přírodním podmínkám centrálních oblastí patří v západní Evropě k zemím s nejnižší hustotou osídlení. Španělsko prošlo obrovskými dějinnými zvraty, při nichž bývalo nejmocnějším státem na světě, ale ocitalo se i na samém dně. V šeru dávnověku zde bývala jedna z kolébek evropské civilizace reprezentovaná například proslulými jeskynními malbami v kantábrijské jeskyni Altamira. Pozdější iberské osídlení vystřídali Římané, s jejichž památkami se dodnes v hojné míře setkáváme na řadě míst. Po vyvrácení římského impéria Vandaly a Vizigóty sem pronikli Arabové, kteří žili ve vzácné harmonii s původními obyvateli, a jejichž vyspělá kultura zanechala zejména v Andalusii nejcennější islámské památky v rámci celé Evropy. Křesťanské znovudobývání území (neboli reconquista) trvalo od roku 711 a vyvrcholilo ve slavném roce 1492 za „katolických králů“ Isabely Kastilské a Ferdinanda Aragonského, kdy se nejen po staletích země opět spojila, ale zároveň Kolumbovou zásluhou pronikla do Ameriky. Tento rok se však zapsal do dějin i hanebným vyhnáním sefardských Židů ze země.

V následujících staletích, až do vymření této větve dynastie v roce 1700, pak habsburští vládci Španělska vytvořili říši, „nad kterou slunce nezapadá“, sahající od většiny území celé Ameriky přes Holandsko až na Filipíny. Poklady naloupené v koloniích dodnes můžete obdivovat v přezdobených renesančních a barokních chrámech i zámcích po celé zemi. V novověku se nemoderní katolické Španělsko začalo propadat do stále hlubší krize, která vyvrcholila občanskou válkou po vyhlášení republiky v roce 1931. Vítězně z ní vzešel nechvalně známý „Caudillo“, generál Francisco Franco, který zemi ovládal jako jeden z posledních západoevropských diktátorů v dějinách až do své smrti v roce 1975.

Poté se Španělsko začlenilo do evropských demokratických struktur a po krizi, spojené s vysokou nezaměstnaností vyvolanou vládou socialistů v 80. a 90. letech, se stalo za vlády pravicového premiéra Aznara jedním z nejrychleji rostoucích lídrů evropské ekonomiky. „Nešpanělské“ regiony Baskicko a Katalánsko byly obdařeny širokou autonomií a pomáhaly lvím podílem centrální vládě táhnout strmý ekonomický růst živený zejména realitním boomem, jenž pokračoval až do ekonomické krize, jež zemi před 11 lety tvrdě zasáhla. Vládu Zapaterových socialistů, kteří po madridských atentátech v roce 2004 vystřídali u kormidla státu Aznarovy lidovce, ve volbách roku 2011 opět smetli lidovci vedení Marianem Rajoyem, jenž chtěl, bohužel s úspěchy spíše jen střídavými, zemi z krize vyvést tvrdými úspornými opatřeními. Poslední volby v letech 2015, 2016 a 2019 (2x) přinesly pat, který zavinil i útěk nemalé části voličů od tradičních stran levice a pravice k novým populistickým hnutím Podemos, Ciudadanos a Vox. V roce 2018 byla vládě premiéra Mariana Rajoye kvůli korupčními skandálu vyslovena nedůvěra a král jmenoval socialistu Pedra Sáncheze novým premiérem. Španěly trápí kromě chronicky vysoké nezaměstnanosti, jež dlouhodobě dosahuje jedné z nejvyšších úrovní v Evropě, též rostoucí tlak imigrantů, a to zejména na 2 africké exklávy Ceuta a Melilla na marockém pobřeží. Ke stabilitě politické situace nepřispívá ani fakt, že v Katalánsku v září 2015 vyhrály regionální volby separatistické strany usilující o nezávislost Katalánska na Španělsku, přičemž situaci dále vyhrotilo vyhlášení nelegálního referenda o samostatnosti v říjnu 2017, po kterém byla centrální vládou Katalánsku odebrána autonomie, byl rozpuštěn katalánský parlament a odstraněna tamní vláda. Zhruba 20 katalánských politiků skončilo kvůli neústavnímu referendu o nezávislosti Katalánska ve vazbě, někteří pak byli odsouzeni k trestům vězení.

Nutno však dodat, že tyto vnitropolitické zmatky nemají a nebudou mít vliv na turistický ruch v Katalánsku a návštěvníky, kteří do tohoto bohatého a turisticky atraktivního regionu každoročně míří ze zahraničí v počtu cca 18 miliónů.

Nebývalá přírodní rozmanitost a přátelské ceny

Příroda Španělska je charakterizována suchým a teplým podnebím na jihu a v centrálních hornatých oblastech, a naopak chladným a deštivým u Atlantiku na severu. V zemi nalezneme vysoké hory, sopky i nesmírné množství památek, ale hlavním důvodem, proč Španělsko patří mezi nejnavštěvovanější evropské země, je především teplé klima a moře na středomořském pobřeží či na souostrovích Baleárském a Kanárském. Letní sezóna je zde nebývale dlouhá a i v zimě je zde tak přívětivé klima, že se sem na toto období stěhují mnozí důchodci ze studené severní a západní Evropy. Přispívá k tomu i na západoevropské poměry nízká cenová hladina, mnohdy srovnatelná s Českou republikou.

V království temperamentu a vášně

Temperamentní španělské obyvatelstvo je k cizincům nadmíru přátelské a nutno dodat, že, na rozdíl třeba od Italů, i poměrně dobře jazykově vybavené. Nechte se tedy oslovit i Vy zemí Dona Quijota, El Cida, zemí velkých dobyvatelů a objevitelů, zemí paelly, sangrie, flamenca a corridy, zemí Vélasqueze, Goyi, Picassa, Dalího, Miróa či Gaudího, zemí fotbalu i letní olympiády v roce 1992 i zemí s nádherným a bohatým jazykem, která je, byť hluboce tradiční a svébytná, také nadmíru moderní, dynamická a hlavně navzdory všem aktuálním ekonomickým i politickým trampotám spontánně veselá a pohostinná.

ZÁKLADNÍ ÚDAJE

rozloha: 504.782 km²
obyvatelstvo: 46.400.000
národnostní složení: 74% Španělé, 17% Katalánci, 7% Galicijci, 2% Baskové; dále Rumuni, Maročané, Britové aj.
náboženství: 76 % katolíci, 20 % bez vyznání, 1,5 % protestanti, 2 % muslimové, 0,5 % ostatní
úřední jazyk: španělština (kastilština); regionálně také katalánština, baskičtina, galicijština a valencijština
hlavní město: Madrid - 3,2 mil. obyvatel
další velká města: Barcelona - 1,6 mil. obyvatel, Valencia - 0,8 mil., Sevilla - 0,7 mil., Zaragoza - 0,7 mil.
státní zřízení: království
král: od 19. 6. 2014 Felipe VI., syn Juana Carlose I. de Borbón, jenž vládnul od pádu diktatury v roce 1975
vláda: od 7. června 2018 vláda socialistů v čele s premiérem Pedro Sánchezem
administrativně-správní členění: 17 autonomních oblastí - 52 provincií (47 na Iberském poloostrově, 1 na Baleárských ostrovech, 2 na Kanárských ostrovech a 2 exklávy Ceuta a Melilla na marockém pobřeží, které mají statut autonomních měst)
měna: EURO
HDP na hlavu za rok 2018: 27 930 €
další: člen EU od roku 1986, člen NATO od roku 1982

---------------------------------------------

Velvyslanectví ČR:

celý popis země