Stonožkou do lyžařského ráje pod Velkým Zvoníkem

Zápisky z prodlouženého víkendu ve ski středisku Grossglockner – Heiligenblut, leden 2026

Josef Křenek, hlavní editor blogů DER Touristik CZ, píše o prodlouženém víkendu v lyžařském středisku Grossglockner – Heiligenblut. S manželkou a dvěma dospívajícími syny tam vyrazil lyžovat v lednu 2026. V článku se mimo jiné dozvíte:

• jakou trasu zvolit a kudy jet do Heiligenblutu,

• co tam dělá pestrobarevná stonožka,

• jestli se vyplatí mít s sebou hotovost,

• kde přes noc uschovat lyže,

• kdo a proč se stal obětí smíchového útoku.

Z úzkého tunelu se ozývá šramot, hvízdání a cinkání, objevují se světla a za chvilku z něj jako někde ve světě Ferdy Mravence klouže veselá, pestrobarevná stonožka. Lidé kolem mávají, nadšeně fotí a zároveň řada z nich prochází turniketem k nástupišti. Jsme u dolní stanice Tunnelbahn Fleißalm, unikátní lanové dráhy a největší atrakce lyžařského areálu Grossglockner - Heiligenblut, a chystáme se na přesun o necelé 2 kilometry dále a o celých 50 metrů výše.

Do vísky Heiligenblut jsme přijeli včera za tmy. Cesta ze Středočeského kraje nám kvůli horšímu počasí a podvečerním kolonám v Linci zabrala přes 8 hodin. U Českých Budějovic jsem v duchu velebil nový dálniční obchvat a zároveň litoval v zimě uzavřené Grossglocknerské vysokohorské silnice. Díky ní bychom výjezdem od Kaprunu dobrou hoďku ušetřili a nemuseli celý hohetauernský masiv zdlouhavě objíždět přes Spittal a Obervellach. Tuhle parádní panoramatickou vyjížďku s výhledy na nejvyšší rakouskou horu si necháme na léto.

• Tip na cestu: nezapomeňte na rakouskou dálniční známku, navíc zpoplatněná je i dvojice tunelů Tauern & Katschberg. Oba poplatky můžete vyřídit ještě před cestou z pohodlí domova elektronicky (od roku 2027 ani jiná možnost nebude).

Grossglockner se nám v plné parádě ukázal hned ráno. Stačilo roztáhnout závěsy a přímo z pokoje obdivujeme majestátní pyramidu nasvícenou vycházejícím sluncem, která se bez 202 metrů vypíná do 4kilometrové výšky. Úchvatný pohled.

Slunce, svahy, lyžovačka

Teď už nasedáme do Tunnelbahn Fleißalm. Kromě skotačivé stonožky může připomenout svými pestrobarevnými kabinkami, způsobně seřazenými za sebe, roztomilý vláček z pouťové atrakce. Pod hřebenem Großfleißtal do druhé, odlehlejší části lyžařského areálu jezdí bez odmlouvání už od roku 1987, takže je to vlastně taková lanovková babička.

Oblast pod špičkou Gjaidtroghöhe (2 988 m) zahrnuje sice pouze krátký talířový vlek a bublinovou sedačku Fleißbahn, ale lyžovačky hlavně v dopoledních hodinách se tady nemůžeme nabažit. Perfektně připravený manšestr, modrá sjezdovka v řadě úseků s červenými parametry, lidí jako českých zlatých z olympiády, sluníčko a vrcholové partie Vysokých Taur na dosah – co víc si přát? A vůbec nevadí, že trať začínající kousek pod vrcholem, obsluhovaná dlouhou kotvou, není právě v provozu.

Blaženě rozjímáme nad přehlídkou alpských velikánů, ale až dolů do hlubokého, sevřeného údolí, kde se schovává vesnička Heiligenblut, samozřejmě nevidíme. Žije v ní kolem tisícovky obyvatel a zhruba v jejím středu se vypíná fešácký kostel s úzkou a vysokou věží, jak je v této části Rakouska zvykem.

Celkově v obci panuje spíše klid – nejvíce to žije v supermarketu a u après-ski baru kousek od moderní dolní stanice lanovky. Z většiny hotýlků v obci se k ní dá při troše úsilí dostat pěšky v lyžácích, případně využít pohodlí skibusu. My jsme si lyže na noc nechali za mírný poplatek ve ski depotu uvnitř stanice a těch zhruba 400 metrů do ubytování se nám šlo o lyžáky lehčeji.

Kotouly na Viehbühelu

Druhé odpoledne jsme se po vydatném obědě rozhodli vyzkoušet poslední, třetí část skiareálu. Knedlíčková polévka, řízek, sýrové špecle a tvarohový štrůdl s pudinkem chutnaly náramně, jak je ostatně v Rakousku dobrým zvykem. Jídlo jsme si dopřáli v jedné z mnoha zdejších typických chalup, já s manželkou u bytelného stolku a kluci u nefalšované pece. Takové hospůdky s obsluhou mají své kouzlo, jenom pozor – ne všude přeřadili do jednadvacátého století a sem tam neberou karty.

To se dá zvládnout, horší to bylo na vleku Viehbühel, který nás táhl pod sedlo Hochtor. Eva rozjuchanou kotvu ještě umanévrovala, zatímco pode mnou se otevřela propast a v nejhorším možném místě jsem se jako nemotorný brouk propadl dozadu. Jeden kotoul, druhý – papá, moje dobrá ženo. Valím se kamsi do neznáma, zázrak, že jsem při tom nesejmul posádku kotvy za mnou a obsluha nemusela celý vlek zastavit, jako se mi to pravidelně stávalo v dobách mého dětství na lyžácích v Krkonoších.

Teď už se lopotně hrabu na lyže, a přestože připomínám více sněhovou kouli než obstojného lyžaře, všechno dobře dopadlo. Jenom jsem se stal obětí smíchového útoku zbytku rodiny, která se na účet vedoucího výpravy výtečně pobavila. Příští jízdu jsem už ovšem zvládl na výbornou a výborně jsme si zalyžovali i v této části areálu Grossglockner - Heiligenblut.

• Kdo chce vědět více: Zaujalo vás lyžařské středisko Grossglockner - Heiligenblut? Přečtěte si o jeho vybavení a vyberte si z naší nabídky ubytování.

Po několika dnech lyžování, kdy jsme si dosyta užili všech dostupných svahů naproti „Velkému Zvoníkovi“, se pomalu chystáme domů. Grossglockner - Heiligenblut patří mezi menší rakouská střediska, ideální na prodloužený víkend, a pro pohodovou rodinnou lyžovačku je jako stvořený.

Na rakouské poměry delší cestu a starší přepravní zařízení nám vynahradila úžasná poloha v srdci velehor, volnější sjezdovky a díky vysoké nadmořské výšce také dostatek sněhu. A protože se nám tady líbilo, příště zkusíme nedaleký, mnohem známější (byť rozsahem srovnatelný) Mölltalský ledovec. Jenom doufám, že tam nemají moc kotvových vleků :-)