NEV-DAMA a.s.

Elbínek (polsky Elbląg) je polské město ve Varmijsko-mazurském vojvodství. Patří k nejstarším městům v Polsku vůbec (založeno 1237, městská práva získalo 1246). Elbląg má nejnižší nadmořskou výšku v Polsku. Leží v blízkosti Vislanského zálivu, u ústí řeky Elbląg. Žije zde 122 tisíc obyvatel. Turisticky proslulý je Elblągský kanál se známými lodními výtahy. Díky dotacím Evropské unie bylo započato s rozšířením námořního přístavu, tramvajové sítě a také s rekonstrukcí Starého Města. Elbląg je jedním z nejlépe archeologicky probádaných polských měst, díky čemuž vlastní zdejší muzeum mnoho unikátních exponátů.

Počátky města spojené s křižáckým Řádem německých rytířů

Nedaleko místa, kde se do 9. století nacházela pruská obchodní osada Truso, vybudovali na jaře roku 1237, na ostrově u ústí řeky Elbląg, křižáci pod velením Hermanna von Balk malý hrádek. Po jeho dobytí se přestěhovali se křižáci po roce 1240 na místo dnešního Starého Města. Do ní přivedli německé kolonisty a odtud pak vedli výboje do zemí obývaných pohanskými Prusy. Osada se pod vládou Řádu německých rytířů rychle rozvíjela, a už v roce 1246 získala městská práva. Hrad, jehož stavba probíhala v letech 1245–1248, se roku 1251 stal sídlem zemského mistra Řádu německých rytířů. Díky tomu byl Elbląg prvních 70 let své existence nejdůležitějším centrem, jediným námořním přístavem a hlavní vojenskou základnou vznikajícího křižáckého státu. Křižácký hrad, postavený jižně od města, při ústí řeky Kumiely do řeky Elbląg byl považován za nejmocnější a nejkrásnější hrad Řádu po hradu v Malborku. Po založení a rozšíření Malborku a přenesení sídla velmistra z Benátek na malborský hrad roku 1309 se stal elblągský hrad sídlem velkého špitálníka řádu, který byl zároveň elblągským komturem. Zdrojem blahobytu města bylo vlastnictví rozsáhlých majetků na Žulavách a Elblągské vysočině. Základem rozvoje města byl námořní obchod, který se zasloužil i o příliv osadníků z mnoha evropských zemí. Elbląg byl i aktivním členem hanzy.

Vytlačení křižáků a polská nadvláda

Od poloviny 14. století se význam Elblągu začal postupně snižovat. Poté, co křižáci zabrali gdaňské pomoří a učinili svým hlavním městem Malbork, ztratil charakter politického a hospodářského centra. Přesměrování hlavního ústí Visly ke Gdaňsku ztížilo plavbu do Elblągu a většina lodí ze severu a západu Evropy začala využívat výhodněji položený Gdaňsk, který později také získal monopol na obchod polským obilím. K oslabení pozice města přispěla i příroda. Průplavy Vislanskou pevninskou kosou se postupně zanášely, což bránilo větším lodím vplout do přístavu.

Po porážce křižáků polsko-litevskými vojsky v bitvě u Grunwaldu roku 1410 obsadili elblągští měšťané hrad a 22. července 1410 složili hold polskému králi Vladislavu II. Jagello. V září 1410 však elblągský hrad znovu ovládli křižáci. Právě v Elblągu byl roku 1440 založen Pruský spolek (něm. Preußischer Bund). 12. února 1454 při protikřižáckém povstání dobyli elblągští měšťané hrad znovu a v obavě před opětovným návratem křižáků jej zbořili. Téhož roku obyvatelé Elblągu vzdali poctu králi Kazimírovi IV. Jagellonskému, od něhož město současně obdrželo velké privilegium, kterým byla potvrzena městská práva, rozšířeny pravomoci polské samosprávy, kompetence městského soudu a téměř zdvojnásobeno území města. Navíc město získalo právo rybolovu a převzalo mlýny spolu s dalším majetkem po křižáckých komturech. Na oplátku se Elbląg aktivně podílel na porážce křižácké flotily v bojích ve Vislanském zálivu. Dle ustanovení Druhého toruňského míru, jímž byla v 1466 ukončena Třináctiletá válka připadl Elbląg Polsku, k němuž pak náležel do roku 1772.

Po zlatém věku Elblągu přišel úpadek a války

Přelom 16. a 17. století bylo obdobím rozvoje města a námořního obchodu v důsledku blokády Gdaňsku Štěpánem Báthorym. Do uzavření mírové dohody polského krále se vzbouřeným Gdaňskem proudil celý polský export i import přes elblągský přístav. Během polsko-švédské války o ústí Visly byla ve městě švédská posádka, která odešla po podepsání příměří ve Štumské vsi 12. září 1635. Při dalším švédském nájezdu na Polsko (Potop szwedzki) obsadila 22. prosince 1655 Elbląg švédská vojska. Okupace trvající do roku 1660 a morové epidemie zastavily rozvoj a město téměř vylidnily. V červnu 1698 podepsal polský král August II. Silný na sjezdu v Jańsborku (nynější Pisz) s kurfiřtem Fridrichem I. Pruským tajnou dohodu, na jejímž základě dostal Fridrich za 150 tisíc stříbrných tolarů povolení obsadit Elbląg. V říjnu téhož roku Fridrich město oblehl, a to 10. listopadu kapitulovalo. Pobouření polské veřejnosti nad jednáním Augusta II. a návrhy Dánska, Švédska i císaře Leopolda I. Habsburského na vyjednávání donutily Fridricha I. svolit k diplomatickým rozhovorům, které skončily 17. prosince 1699 návratem Elblągu Polsku. V roce 1703 však Fridrich I. obsadil okolní městské državy, čímž Elbląg zbavil poloviny příjmů. Za velké severní války bylo město postupně obsazeno Švédy (1703–1710), Rusy (1710–1712) a Sasy (1712), což vyčerpalo městskou pokladnu a upadající město se stalo snadnou kořistí Prusů. Na začátku 18. století byl obchod v úpadku a loděnice před zánikem. Pod pruskou vládou se však stal Elbląg vedle Královce největším městem Východního Pruska. Do okamžiku, kdy Bedřich II. Veliký obsadil v roce 1722 Gdaňsk, byl Elbląg i hlavním přístavem povodí Visly. Těchto dvacet let prosperity umožnilo Elblągu prohloubit koryta řek Nogat a Elbląg, upravit kotviště a rozšířit přístavní zařízení, čímž se město opět ekonomicky pozdvihlo. Oživení bylo však krátkodobé, neboť intenzivní zanášení vodních cest znovu zabrzdilo rozvoj přístavu a námořního obchodu. Při I. dělení Polska roku 1772 se stal Elbląg součástí Pruska a 12. prosince město obsadila pruská vojska. Elblągu byla odebrána privilegia, byl podřízen pruským úřadům a stal se provinčním okresním městem. Ve snaze prohloubit závislost zbytku Polska na Prusku bylo na polské zboží uvaleno clo, což poškodilo dosud ještě polská města Toruň a Gdaňsk, ale podpořilo Elbląg. To však netrvalo dlouho, neboť už v roce 1807 nastala obchodní krize.

Pod pruskou a poté německou nadvládou

V letech 1815–1920 byl Elbląg součástí gdaňského regionu v provincii Západní Prusko. Roku 1818 byl utvořen zemský okres Elbląg (německy Elbing). Na počátku 19. století bylo město degradováno do role říčního přístavu v místním obchodu. Místní kupci začali investovat do manufaktur a fabrik. Rozvinulo se tkalcovství a sklářství. Byly zakládány různé zpracovatelské zemědělsko-potravinářské a tabákové závody, továrny na mýdla, olej a škrob. Důležitou součástí průmyslu zůstávala stavba lodí. Významnou roli sehrál Ferdinand Schichau, který roku 1837 otevřel strojírnu a roku 1854 vlastní loděnici, která se později stala hlavním německým producentem torpédoborců. S vypuknutím I. světové války se situace města velmi zhoršila. Již od roku 1914 přes Elbląg procházely desetitisíce uprchlíků. Výsledkem byl všeobecný chaos, nedostatek potravin atp. Důsledkem hospodářského propadu ve válečných letech bylo zavírání továren a růst nezaměstnanosti. Ke konci války trpěli obyvatelé hladem a mnozí neměli ani střechu nad hlavou. Podle versailleské smlouvy z roku 1919 se od 28. listopadu 1920 stal Elbląg součástí provincie Východní Prusko. Restrikce uvalené na Německo po prohrané válce a ztráta odbytu zboží způsobily krizi elblągského hospodářství. Město bylo po válce vyčerpané, panoval chaos, nezaměstnanost a drahota. Ve 30. letech nastal opětovný rozkvět průmyslu a Elbląg se stal také významným posádkovým městem Třetí říše. Dobrý stav elblągské ekonomiky umožnil zmodernizovat plynovou a kanalizační síť, tramvajovou dopravu a přístav. Byla také prohloubena vodní cesta do Vislanského zálivu. Za druhé světové války byl Elbląg válečným městem. Byl přeplněn přesídlenci z Meklenburska a Mazur, a také válečnými zajatci. Od března 1940 tu byl jeden, později dva pobočné tábory koncentračního tábora Stutthof (dnešní Sztutowo). Poté, co na počátku roku 1945 Rudá armáda vkročila do Východního Pruska, začali do Elblągu proudit němečtí vojáci. První jednotky sovětských vojsk se přiblížily 23. ledna 1945. V krátké době bylo město ze třech stran obklíčeno a rozpoutaly se těžké boje, které trvaly do 10. února 1945, kdy Rudá armáda město obsadila. Dosud téměř nepoškozené město bylo při dobývání obráceno v trosky. Zničeno bylo i centrum s historickou zástavbou Starého města. Mnoho předválečných obyvatel Elblągu utonulo ve Vislanském zálivu při útěku na západ.

Návrat Elblągu Polsku

Do konce války byl Elbląg spravován sovětskými státními úřady. Ty za několik měsíců vyvezly do SSSR všechny stroje a zařízení ze zdejších továren. Podle některých zdrojů byly ztráty způsobené tímto odsunem techniky vyšší, než ztráty způsobené samotnou válečnou činností. 19. května 1945 předala sovětská armáda symbolické klíče od města polským úřadům a Elbląg se tak po více než 170 letech vrátil do Polska. Prioritou nového vedení města bylo navrácení polské národní identity a deportace německého obyvatelstva, po níž zůstala ve městě jen 2 % původních obyvatel. Započala reorganizace hospodářství a pozvolná obnova zničeného města. Obnova bohužel přinesla likvidaci mnoha kulturních památek, které byly prohlášeny za německé. Byly zbourány zbytky Starého města a historické cihly putovaly na obnovu Varšavy. Na místě Starého města bylo v plánu postavit nové panelákové sídliště, to však naštěstí nebylo pro nedostatek financí realizováno.

Nezapomenutelný zážitek na Elblągském kanálu

Elblągský kanál (Kanał Elbląsko-Ostródzki) je světoznámá hydrotechnická památka spojující západní Mazurská jezera s lagunou Visly. Originalita kanálu spočívá v nutnosti překonat 100 metrový výškový rozdíl pomocí stavidel a kluzných kolejnicových systémů. Po celou dobu plavby si zároveň budete vychutnávat malebnou okolní krajinu chráněné krajinné oblasti. Tento jedinečný systém je v provozu už více jak 150 let. Vyrazit můžete na trasách Elbląg – Buczyniec nebo Ostróda – Miłomłyn nebo Buczyniec – Kąty – Buczyniec.

Památky a zajímavosti aneb co musíte vidět v Elblągu

Nenechte si ujít zejména katedrálu sv. Mikuláše (Katedra św. Mikołaja) na náměstí Plac Katedralny ve Starém Městě. Jde o gotickou cihlovou katedrálu z poloviny 13. století s 97 m vysokou věží s vyhlídkovou terasou. Pozoruhodná je Kostelní stezka (Scieżka Kościelna), úzký průchod mezi domy, dříve spojující tři kostely Starého Města. Tržní brána (Brama Trgowa) je gotická cihlová brána ze 14. století s vyhlídkovou terasou a s informačním centrem. Muzeum Archeologiczno-Historyczne je regionální muzeum se zajímavými sbírkami. Hrázděný kostel bl. Doroty (Kościół bł. Doroty) s barokní věží z první poloviny 18. století byl do Elblągu přenesený z Kaczynos.


  • hotelové
  • apartmánové

1 zájezdů / ubytování

****

Polsko, Elbinek

  • 20 km
  • NE
  • BB
  • Ne
  • Info
  • ZDARMA
  • zdarma

Dostupné typy ubytování:
1 místnost: P1+1, P2+1

dospělý od 2 997 Kč / os..

7. 10. – 10. 10. 21, P2+1

Sleva až 10 %

Detail zájezdu
×

Abychom Vám mohli spravovat Vaše oblíbené zájezdy je nutné se registrovat a nebo přihlásit

Nebo se můžete zaregistrovat Zapomněli jste přihlašovací údaje?