Pátek, 13.2.2026
Hory, kam se podíváte! Takřka nekonečnému alpskému panoramatu dominuje celá řada výjimečných vrcholů. Návštěvníky i obyvatele nejznámějšího evropského pohoří odpradávna fascinují svou výškou, tvarem, nepřístupností a tajemnou historií, až se staly legendárními. Vypravte se s námi na túru po nejproslulejších alpských horách a vyberte si, pod kterou z nich strávíte dovolenou.
Tři štíty vedle sebe (Hoher Dachstein – 2 995 m, Mitterspitz – 2 925 m a Torstein – 2 948 m) vytvářejí typický, legendární trojzubec Dachsteinu, díky kterému ho poznáte i z velké dálky. Na Hunerkogel, 2 687 metrů vysoký boční vrchol, vyjedete působivou kabinovou lanovkou (online rezervace nutná). Nahoře můžete vyzkoušet třeba adrenalinový přechod po ocelové lávce Treppe ins Nichts nad propastí, vyhlídkovou plošinu Skywalk s panoramatem Nízkých Taur nebo návštěvu muzea ledových soch.
Náš tip: Další vyhlášená nebeská vyhlídka 5 Fingers (5 prstů) se nachází asi 10 kilometrů daleko u vrcholu Krippenstein (2 108 m) nad Halštatským jezerem. Se závratí vstup zakázán!
Nejlepší způsob, jak prozkoumat Grossglockner a jeho ledovce? Projeďte se Grossglocknerskou vysokohorskou silnicí (německy Großglockner Hochalpenstraße). Otevírá pouze od začátku května do začátku listopadu a na vjezdu se vybírá vstupné, ale jízda po ní vážně stojí za to. Měří 48 kilometrů, má převýšení bezmála 1 800 m, obsahuje 26 zatáček a šplhá až do výšky 2 571 (vrchol Edelweissspitze). I díky řadě dalších vyhlídkových parkovišť si nejvyšší partie Vysokých Taur prohlédnete opravdu důkladně.
Náš tip: Turistická trasa až na Grossglockner nevede. Nejblíže k němu se dostanete na nejvýše položené rakouské chatě Adlersruhe, ale i to je náročný výstup po ledovcích a jištěných cestách.
Nepřehlédnutelný pahýl Zugspitze se mraků dotýká mezi německým jezerem Eibsee a rakouským Ehrwaldem. Jako nejvyšší hora SRN vábí davy turistů, kterým cestu na vrchol s restaurací, hotelem, obchody, muzeem a několika vyhlídkami usnadňuje podivuhodná kabinová lanovka. Zugspitze Seilbahn se pyšní mnoha úctyhodnými parametry: největší převýšení bez mezistanice (1 945 m), nejdelší úsek mezi dvěma body bez podpěry (3 213 m) či nejvyšší lanovkový sloup (127 m). Zájem o takovou jízdu je opravdu ohromný.
Náš tip: Točí-li se vám z propastí hlava, a naopak netrpíte klaustrofobií, vydejte se na Zugspitze zubačkou z olympijského Garmisch-Partenkirchenu, vedoucí i 4,5 kilometrů dlouhým tunelem.
Nejvyšší hora Slovinska se vypíná v srdci Julských Alp asi 10 kilometrů severně od Bohinjského jezera a 20 kilometrů západně od ještě slavnějšího Bledu. V našem přehledu je to už třetí horský velikán, atakující hranici tří tisíc metrů. Výšlap na Triglav vyžaduje dobrou kondici a vybavení (všechny cesty na něj jsou částečně zajištěné), ale i túry po četných stezkách v údolích pod ním stojí za to. Velice pěkný je například okruh přes Konjsko sedlo a průsmyk Bohinjska vratca. Připravte se však, že přístup do nitra hor neusnadňuje žádná lanovka.
Náš tip: K dalším zajímavým místům Slovinska patří jeskyně Postojna a Škocjanske jame, metropole Lublaň, vinařská bašta Ptuj, hřebčín Lipica, lázně Moravske Toplice či přímořské letovisko Portorož.
Proslulejší horu v Evropě byste asi hledali těžko. Žádný jiný štít než osamocený jehlan Matterhornu (italsky Cervino, valdostánsky Gran Becca) nedbale pocukrovaný sněhem nesymbolizuje Alpy více. Až do roku 1865 byl poslední nezdolanou alpskou čtyřtisícovkou. Zkušení dobrodruzi a milovníci adrenalinu se na něj můžou také vydat (za nemalý poplatek) s horským vůdcem. A na ty ostatní čeká soustava lanovek, která je ze stylového střediska Zermatt dopraví k výhledům ze stanic Hirli (2 760 m) nebo Trockener Steg (2 930 m).
Náš tip: Postačí-li vám jenom „malý“ Matterhorn, nechte se kabinkou vyvézt na Klein Matterhorn (3 883 m), odkud ten „velký“ uvidíte z trochu jiného úhlu, než jste zvyklí z fotek v průvodcích.
Na (a ve) svazích švýcarské čtyřtisícovky Jungfrau a jejích sousedů Mönch (4 107 m) a Eiger (3 970 m) se psala historie světové železnice. V roce 1908 dorazila až těsně pod její vedlejší vrchol Jungfraujoch (3 471 m) úzkorozchodná ozubnicová dráha z Lauterbrunnenu s celkovým převýšením 1 393 m. Svým umístěním se stala (a dodnes zůstává) nejvýše položenou železniční stanicí v Evropě, na což odkazuje i její familiární označení „Top of Europe“. Návštěvu tohoto úžasného ledovcového království si nesmíte nechat ujít, byť to něco stojí.
Náš tip: Do nejtěsnější blízkosti zmiňovaných velikánů se dostanete v mezistanici Eigergletscher, kam vyjedete i kabinovkou Eiger Express z Grindelwaldu. Vlaky dále až na vrchol pokračují už jen tunelem.
V našem výčtu nejslavnějších alpských vrcholů samozřejmě nesmí chybět nejvyšší bod celého pohoří Mont Blanc. Měří bez 194 metrů celých 5 kilometrů a díky jeho rozložitému panoramatu a mohutné sněhové čepici ho nepřehlédnete – z francouzské, ani italské strany (oba státy dosud vedou spory, na kterém území se vlastně jeho špička nachází). Dostat se na něj lze výstupovými trasami nižší obtížnosti či horolezeckým terénem. Socha věnovaná prvovýstupu (lékař Michel Paccard a hledač drahokamů Jacques Balmat roku 1786) stojí v Chamonix.
Náš tip: Výhled z Mont Blancu zahrnuje stovky (nejen) alpských vrcholů, mj. Matterhorn, druhou nejvyšší alpskou horu Monte Rosa nebo nejjižnější čtyřtisícovku Barre des Écrins.
Do nebe trčí jako jehla, umožňuje výhled na Mont Blanc a vede na ni lanovka: poznejte šílenou horu Aiguille de Midi. Kabina tvoří součást unikátního systému, který spojuje olympijské středisko Chamonix s italským Courmayeurem. Překonává při tom převýšení 2 742 metrů a nevídanou vzdálenost téměř 14 kilometrů. Přestupní stanice na Aiguille de Midi patří do rozsáhlého komplexu staveb s restaurací, vyhlídkami (včetně prosklené podlahy) či muzea horolezectví. A z údolí to celé připomíná futuristický kosmodrom, kde se ke startu připravuje vesmírná raketa.
Náš tip: Zhruba v trase lanovek vede podzemím Montblanský tunel (délka cca 12 kilometrů, dokončen roku 1967), který umožňuje nejvyšší alpské partie překonat doslova za pár minut.
Horští velikáni pro laika často vypadají jeden jako druhý a rozeznat je bývá někdy docela problém. To se však netýká neskutečné stolové hory Mont Aiguille, která se jako gigantické zkamenělé monstrum pyšně nese v alpském pohoří Vercors asi 30 kilometrů vzdušnou čarou od olympijského Grenoblu. Podle mnoha pramenů se právě tady zrodilo horolezectví (prvovýstup už v roce 1492!). Další povedený výstup se uskutečnil až v 19. století, ale například v srpnu 1957 na vrcholové plošině přistál Henri Giraud s letounem Piper J-3 C.
Náš tip: Bez patřičného vybavení se nahoru nedostanete, kochat její krásou se však můžete z okružní turistické trasy a z vyhlídek na vrcholu Goutaroux (1 543 m) či v sedle Col de l´Aupet (1 650 m).
Vedle ostatních divotvorně formovaných krasavců a krasavic Dolomit působí hřeben Marmolady sice poněkud fádně, nic mu to však neubírá na titulu nejvyššího bodu celého pohoří. Výstup na vrcholek Punta Penia, na kterém se krčí i malý bivak, vede ferátou. Asi 800 metrů od něj končí kabinovka z údolní lokality Malga Ciapela – muzeum v mezistanici připomíná zdejší boje za 1. světové války s největší lavinou v alpské historii (na 300 obětí). Navazujícími lanovkami se lze dalším směrem dostat až na Sella Rondu. Severní svahy pokrývá jediný ledovec Dolomit.
Náš tip: Zdevastovaná horní stanice kabinové lanovky Fedaia-Pian dei Fiaconi na úbočí Marmolady nad jezerem Fedaia zůstává smutným pomníkem lidské lhostejnosti vůči přírodě.
Nejvýraznější a bezesporu nejpopulárnější horou Dolomit je Tre Cime di Lavaredo (německy Drei Zinnen de Lavaredo). Podobně jako Dachstein ji tvoří trojice samostatných, ještě mnohem opulentnějších štítů. Trio dokonalých vápencových pyramid – prostřední Cima Grande (2 999 m), západní Cima Ovest (2 973 m) a východní Cima Piccola (2 875 m) – určitě nepřehlédnete. Jednotlivé špičky jsou rezervovány pouze pro horolezce (prvovýstup na Cima Grande proběhl v roce 1869), vy celý komplex v pohodě obejdete po značené pěšině asi za 3 hodiny.
Náš tip: Nenechte se odradit výživným, zpoplatněným výjezdem serpentinami na velké parkoviště ani davy turistů. Výhledy do hlubokých údolí, cinkání pasoucího se dobytka a těsná blízkost majestátních, oblohy se dotýkajících horských obrů stojí opravdu za to.
Dnes je to nejvyšší bod stejnojmenného pohoří i celého Jižního Tyrolska, dříve tento titul držel i pro rakousko-uherské mocnářství a občas se dokonce považoval za nejvyšší horu celé Itálie! Ortles (německy Ortler) kraluje svému okolí v srdci národního parku Stelvio (německy Stilfser Joch), nedaleko věhlasného lyžařského střediska Bormia a jenom kousek od rakouských hranic. Náročný výstup, v závěrečné fázi vedený mohutnou severní ledovou stěnou, lze samozřejmě doporučit pouze zkušeným a dobře vybaveným sportovcům.
Náš tip: Pěkný výlet pod ledovce si uděláte po výjezdu lanovkou Solda ze stejnojmenné vísky v údolí východně od Ortles. Posílení v podobě občerstvení nabízí chata Rifugio del Coston (Hintergrathütte).